ZiB č.1 - Historie obce
ZiB č.2 - Kostel-římskokatolický
ZiB č.3 - Peřeje na řece Ostravice
ZiB č.4 - Bezručův srub
ZiB č.5 - Kaple církve československé husitské
ZiB č.6 - Kostel-českobratrské církve evangelické
ZiB č.7 - Obecní úřad
ZiB č.8 - Škola
Historie obce
Patří ke středně starým obcím, zpočátku rozptýleného charakteru po velké ploše 29 km2. Kdysi patřila k největším na Moravě. Období vzniku obce není přesně známo, ale je spojena s pasekářskou a valašskou kolonizaci koncem 15.století . První zmínka pochází z roku 1581. Název je odvozen od stejnojmenné řeky, která obci protéká a byly nejprve hranicí mezi Přemyslovským českým státem a Polským opolsko-piastovským knížectvím a až do 1.12.1928 byla hranici mezi Moravou a Slezskem ( „Ostravica – granica“ ), poté byly obě země sloučeny do země Moravskoslezské. Tzv. „Pasekáři“ se usazovali v údolí řeky Ostravice. Řeka Ostravice je ve starších pramenech jmenována jako Ostrá, pravděpodobně podle prudkého toku skalnatým údolím. Postupně zde byli i venkovští řemeslníci – kováři, koláři, mlynáři, majitelé pil. První zprávy o příchodu Valachů do Beskyd jsou po r. 1490. Tím začíná tzv. Valašská kolonizace Pobeskydí.Pobývají ve výše položených stráních,kde si zakládají přechodná obydlí ze dřeva a proutí. Jsou to salaše.Jsou užiteční kultivací horských oblastí, rozšiřováním chovu a mléčných výrobků. Jsou také strážci hranic. Dříve se katastr obce Ostravice dělil na osadu dolní (1581) a osadu Bezkyd (1780). K Bezkydu patřila i část osady Bílé. Po dohodě obcí Ostravice a Staré Hamry vznikla později samostatná obec Bílá. R. 1898 obě osady splynuly do Ostravice. Ostravici postihly obě světové války (1914-1918) a (1939-1945). První oběťmi vojáků a druhá oběťmi civilistů. Za druhé světové války v obci působila odbojová organizace „Obrana národa“ a řada občanů byla rovněž zapojena v partyzánských oddílech (brigáda J.Žižky z Trocnova). Dnes žije obec dynamickým rozvojem produktů a služeb v oblasti cestovního ruchu. V obci yla relitzována výstavba golfového hřiště.
Kostel-římskokatolický
Farní kostel římskokatolický byl postaven v letech 1788-89 ve stylu pololidovém připomínající baroko s cibulovou věží. Cenný je interiér, kde hlavní oltář, křtitelnice a další zařízení bylo dovezeno ze zrušeného klášterního kostela Augustinů—Eremitů ve Fulneku. Cenný je nadoltářní obraz od moravského barokního malíře Bohumíra Herberta z r. 1706 a renovovaný fulneckým malířem Jiřím Frammelem r. 1784. Kostel je zasvěcen tajemství nejsvětější trojice.V kostele jsou varhany (Riegr Krnov) z r. 1901 dva křišťálové lustry. Má nástropní renovované fresky. Prvním kaplanem byl od r. 1791 Fabián Malata. R. 1999 byl kostel vyhlášen kulturní památkou ČR jako příklad venkovské architektury konce 18. století.
Na prostranství před kostelem se nachází „bludný balvan“ – svědectví o postupu skandinávského ledovce údolím Ostravice. Vedle kostela u cesty se stojí památník padlým a umučeným z 2. světové války.
Peřeje na řece Ostravice
Přírodní památka Koryto řeky Ostravice tvoří sklaní výchozy v korytě řeky v centru obce Ostravice poblíž ŽS Ostravice – zastávky a jsou nádhernou geologickou ukázkou kontaktu dvou příkrovových jednotek . Starší horniny jsou zde přesunuté přes mladší sedimenty. Skalní výchozy tvoří v korytě přirozené stupně a jsou v teplých letních dnech příjemným místem pro posezení a relaxaci a případně i osvěžující koupel.
V lesním porostu převládá javor klen, jasan ztepilý . V řece žije chráněná vranka pruhoploutvá . A na souší ještěrka živorodá , užovka obojková , skorec vodní a je zaznamenána vydra říční
Bezručův srub
Stojí na pravém břehu Ostravice pod Ostrou horou. Dříve tu bylo starohamerské fojtství zvané Kuhejdovice. To bylo r. 1920 odkoupeno spisovatelem Dostálem-(vl.jménem Otakar Bystřina) z Nového Jičína a Petrem Bezručem (vl.jménem Vladimír Vašek) - spisovatel, básník, národní umělec, autor Slezských písní. V letech 1891-1893 pracoval na poště v Místku., v Brně jako poštovní ředitel do roku 1928. Zemřel 17. února 1958 v Olomouci a je pochován v Opavě. Jeho tvorba byla spjata s příslušným historickým obdobím, ve kterém převládaly politické problémy. Zajímal se o život slezské chudiny.P. Bezruč obýval podkroví „skrýš v mračnech nebeských“. Byl to pro něho letní byt. Po smrti Otakara Bystřiny r. 1931 P. Bezruč získal část lesa a zahradu se stodolou. Tu přebudoval s přáteli na obytný srub. Od tohoto srubu podnikal básník známé „výplazy“ na Lysou horu. Dnes je srub památníkem a je v něm expozice s názvem "Krajem Petra Bezruče".
Kaple církve československé husitské
Kaple církve československé husitské se vyvíjela postupně. R. 1928 vznikla dřevěná zvonice (stavitel Martin Hřivna z Šunčiček u Bašky). Zvonek je darem horníků z ostravských Michálkovic. Zvonice stojí na vysoké podezdívce. Odhalena byla r. 1929 na diecézní pouti. Pak bylo přikročeno k vybudování kaple. Ta byla vyzděná a byla otevřena r. 1937. Každý druhý rok se měly konat poutě ke svátku Jana Husa. Po r. 1948 nedošlo k uskutečnění původního záměru z roku 1928, a to postavení „Dětské ozdravovny“. Peníze se získávaly sbírkami z poutí.
Kostel-českobratrské církve evangelické
Farní kostel českobratrské církve evangelické byl postaven r. 1874 jako středně velká budova. Ve věži jsou dva zvony. Vchod je ze západu, oltář na východě je dovezený z Polska. Má čtyři sloupy, dvě amfory a boží oko uprostřed. Je tu obraz „Poslední večeře páně“od Ferdinanda Pieczka. Varhany jsou rovněž z Polska. V kostele jsou tři křišťálové lustry.Malba chrámu je z r. 1924. Prvním farářem byl Polák Jan Boruta, teprve druhý (od r. 1918) byl Čech. R. 1918 se spojily dvě církve (luteránská a helvetská) do českobratrské církve evangelické. V kostele se konají i koncerty a recitály.
Škola
Celkem vývojově bylo 7 škol. Nejstarší je škola v dolní Ostravici u kostela. Otevřena byla 1791. Prvním učitelem zaznamenaným ve školní matrice byl Josef Vaverka od r. 1808. Škola byla chatrná, dřevěná, tmavá, trpěla hlukem z ulice a chladem. V pasekářské osadě Samčanka vznikla škola r. 1829, která nahrazovala i neexistující kostel. Konaly se v ní náboženské obřady. Zde byl učitelem kněz, který i sloužil mše. Další škola vznikla v Bílé – tehdy pasekářské osadě Ostravice r. 1875. Sem docházel učitel ze Samčanky.R. 1932 vznikla zde nová škola. Čtvrtá škola vznikla v lokalitě Osmek r. 1881 v údolí Bučícího potoka (levý přítok řeky Ostravice) jako expozitura školy u kostela. Tato škola se osamostatnila r. 1898, ti již v nové budově. Pátou byla škola na pasece Baraní od r. 1904 téměř na slovenské hranici poblíž paseky Konečná. Chodily sem i děti slovenských pasekářů. Šestou školou byla expozitura školy v Bílé, která se nacházela v lokalitě Hutě (nad vyústěním Velkého potoka do dnešní nádrže Šance zleva), která byla zřízena pro děti tamního revíru r. 1908 a osamostatnila se r. 1911. To již v nové budově. Poslední – sedmou školou v katastru obce Ostravice byla škola v Nezávodí (na soutoku potoka Lučovice s Bílou Ostravicí) vzniklá r. 1925.S velkými potížemi byla postavena nová škola v Ostravici u kostela r. 1899. Z nejhorší se stala nejmodernější v okrese ve své době. Za druhé světové války se škola proměnila v německou střední dívčí školu.České děti mohly chodit do školy pouze odpoledne. 1.9. 1953 vznikla v Ostravici osmiletá střední škola. Od r. 1959 to byla devítiletá škola. Zcela nová škola byla otevřena v únoru 1971. Je ve středu obce.
Osobnosti
Na škole v Hamrovicích v létech 1936 - 1957 učil rovněž akademický malíř Leopold Parma . Narodil se v roce 1891 v Tiché u Frenštátu a Beskydy byly jeho oblíbenou předlohou. V létech 1914 - 1936 učil ve Frýdlantě n.O.
Jan Satina - lidový malíř, řezbář, zpěvák, vypravěč, kytarista. Narodil se 17. května 1941, celý svůj život po skončení školy pracuje na ostravické pile. Ve svých dílech zobrazuje krásu beskydské přírody, v současnosti se věnuje řezbářskému umění a nové malířské technice - malbě uhlem.
Františka Pituchová, rozená Satinová (*1928)- básnířka, lidová vypravěčka, autorka lidových písní, píše v lašském nářečí. Vystupuje se soubory Ostravica, Grúnik. Je dlouholetou dopisovatelkou a spolupracovnicí národopisné společnosti při Akademii věd v Praze.
Přírodní rezervace Mazácký Grúnik je situována na severním, značně členitém a strmém svahu a hřebeni Čupelu (
Národní přírodní rezervace Mazák leží na západním svahu pod vrcholem Lysé hory mezi Lukšincem a Kobylonkami . Přirozená lesní společenstva květnatých bučin přecházejí do smrkových bučin a papratkových smrčin na vrcholku Lysé hory.
Přírodní památka Ondrášovy díry představuje jeskynní systém na rozeklaném temeni rozsochy Lukšince,
Přírodní rezervace Bučací potok představuje část levostranného přítoku řeky Ostravice o celkové délce asi
V obci Ostravice je i několik skalních útvarů na nichž je povoleno skálolezení např.:
Dolní Mazák
Pískovcové skály v údolí stejnojmenného se nacházejí na turistické značce ve výšce cca
Horní Mazák
Skalní pískovcový útvar (
Z obce Ostravice lze dojít po červené turistické značce jedním směrem na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd Lysou horu (1323m) a opačným směrem na Smrk (1276m). Po modré turistické značce lze dojít do obce Čeladná. Výchozím bodem pro obě turistické značky je ZiB č.1.