Metylovice
ZiB č.1 - Historie obce
ZiB č.2 - Kostel všech svatých
ZiB č.3 - Obecní úřad
ZiB č.4 - Hasičská zbrojnice
ZiB č.5 - Škola
ZiB č.6 - Sokolovna
ZiB č.7 - Dřevěný kříž
ZiB č.8 - Metylovická hůrka – Čupek
ZiB č.9 - Kaplička sv. Anny
ZiB č.10 - Metylovská rychta – fojtsví - Dětské sanatorium
Podstatná část Metylovic je rozložená v dlouhém a uzavřeném údolí Olešné a jejich přítoků. Uzavřená protáhlá kotlina zejména na podzim přináší problémy s pachy z lokálních topenišť, pálených rostlinných zbytků a zápachem z vypouštěných odpadních vod. Přesto je obec malebná, což způsobuje její částečná uzavřenost mezi okolními vrcholy Metylovské pahorkatiny (geomorfologický okrsek podcelku Štramberské vrchoviny) a zachovalý venkovský ráz výstavby se zachovalými přírodními prvky venkovské krajiny . Mimo zastavěnou část naleznete klid a pohodu s minimálními civilizačními vlivy. Část obce směrem na Lhotku se táhne až na úbočí Ondřejníka a jeho nejvyššího vrcholu (890m n. m.) a podél cesty se nabízí pěkné výhledy na Čupek a celou vrchovinu. Krajinný ráz má dobře zachovalou vesnickou strukturu s výraznými historickými prvky zemědělského využívání pozemků. Nezastavěné území je tvořeno lesními plochami kulturních smrčin se zbytky bučin a olšových jasanin (Ondřejník). Na lesní pozemky navazují mnohde přírodě blízké louky s bohatou květenou a zemědělsky obdělávané pozemky. Dominantou centra je kostel, který je umístěn přesně uprostřed obce.
Každá obec má své specifikum, zvláštnost. Buď to nalezneme v krajině, přírodních fenoménech, lidech nebo historii. Metylovické specifikum bylo spjato od 17. století do pol 20. století s kožedělnou výrobou více viz https://www.metylovice.cz/upload/dokumenty/KOZANE_MESTO_brozura.pdf .
K této tématice bylo v obci zřízeno muzeum – viz https://www.metylovice.cz/index.php?tar=clanek_vypis&id=686&h_menu=muzeum
Další zajímavosti o historii - https://www.metylovice.cz/kronika/
Krásný popis archaickou češtinou o osídlení obce nalezneme v monografii
https://www.archives.cz/zao/media/fm/06_kroniky/Metylovice/AO_Metylovice_invc_44/index.html :
„ Území,na němž rozkládají se Metylovice, poroslto bylo v šerú-dávnu věkosti, hustými lesy, v nichž volně proháněli se rysi, vlci, zubři, tuři, kanci divocí, kčky divoké i medvědi, jak svědčí název „Medvěďák“ u stezky vedoucí z Metylovic na zástavku železniční do Pržna. Vzdušné moře nad lesy brázdili tu supi, orli všech druhů od skalního až po mořského, sokoli, poštolky,jetřábi, rarozi. Teprve postupem kolonizace lesy byly káceny a přeměňovány v úrodná pole.“ Medvěďák (nebo tzv. Medvědí strž) byla v minulosti zavezena odpady a krátce po revoluci rekultivovaná.
Také Metylovice měly v daleké minulosti lokality s těžbou železné rudy, která se dolovala podél silnice směrem na Lhotku . Citovaná monografie z roku 1931 uvádí, že je „Dosud tím směrem viděti z šachet vyvezené násypy štěrku“.
Historie obce
Metylovice patří ke starým obcím regionu, které nedávno oslavily 700 let (1999). Vznikly mezi léty 1267-1299. Šlo o německou nebo německo-českou lánovou kolonizaci území na obou stranách potoka „Metylovka“. Kolonizace nebyla příliš velká vzhledem ke značně členitému terénu. Lokátor mohl být i fojtem a může se ukrývat i pod názvem obce (Mottl, Mochmel, Mochtel). Rychta (fojtství), se nacházela v horní části obce ,tzv. „Vrchovině“ do r. 1923, kdy byl pozemek rozparcelován a změnila své užití. Z větší části fojtství vzniklo dětské léčebné sanatorium (ZiB č.10).Do dějin zemědělské obce zasáhly velmi dávno dvě historické události. V letech 1380-1388 za válek mezi moravskými markrabaty byla vypálena a r. 1437, kdy držitel hukvaldského panství husitský hejtman Jan Čapek ze Sám vydává listinu pro prvního historicky známého metylovického fojta Velika, kterým mu omezuje práva a povinnosti. Je to nejstarší zachovaná listina (široko daleko) pro fojta obce hukvaldského panství.
30-ti letá válka se obce dotkla jen okrajově a pověstmi o hrobech pobitých Švédů (Zib č.7). Obrat v hospodářském životě obce nastal ve 2. polovině 17. století, kdy začíná vzkvétat řemeslná výroba – koželužství a řemenářství spojených do tzv. cechů. R. 1854 byly cechy zrušeny a jako nové odvětví vzniká výroba bičů. Zásluhu na tom má tovaryš Josef Němec, který se tomuto řemeslu naučil ve Vídni. Na výrobu bičů a jiných kožedělných výrobků se používaly kůže z koní. Tyto se střílely přímo v obci, a proto obec dostala hanlivou přezdívku „koňské nebe“. Produkce bičů šla převážně na export (i do zámoří). Rozmach výroby kožedělných výrobků byla utlumena za druhé světové války a nuceně přerušena v roce 1948. Druhá polovina 20. století je opět ve znamení zemědělské výroby (družstevní) a více něž polovina obyvatel dojíždí za prací do okolních měst, do škol a v důsledku toho migrace do měst. Do obce přicházejí obyvatelé měst za rekreací, turistikou. Vznikají chatové osady. V letech 1975-1990 byla obec součástí města Frýdlantu nad Ostravicí. Od 1.7. 1990 je opět samostatnou obcí.
Rozloha obce: 1115 ha, nadmořská výška: 350 m n. m., počet obyvatel cca 1558
Kostel všech svatých
Pozdně gotický kamenný kostel z r. 1577, původně zasvěcený sv. Vavřinci, dnes všech svatých. R. 1745 byla na severní straně provedena barokní přístavba boční kaple sv. Barbory. Kostel byl do r. 1786 filiální a tohoto roku je farní. Prvním farářem byl Antonín Baltazko Benantský, bývalý opat kláštera na Velehradě. Kolem hřbitova byl 1. hřbitov. Zachována je z té doby márnice v obvodové zdi. Ke druhému hřbitovu (nyní v parkové úpravě) vede krátká lipová alej ve stáří asi 170let. Před kostelem se nachází pomník padlým zahynulým občanům obce v obou světových válkách. Kámen nesoucí kovovou plaketu (zhotovenou Profesorem J. Luňáčkem) je z godulského pískovce, vylomený v Odřejníku. Po obou stranách jsou lípy, které zde byly vysazeny 4.5. 1919 při první slavnosti. Pomník byl instalován 4.5. 1947.
Hasičská zbrojnice
První budova byla dřevěná z r. 1886.V roce založení hasičského sboru měla asi 10 m vysokou dřevěnou věž. Vzhled objektu se zachoval na kolorované kresbě J. Mullera.Druhá (současná) hasičská zbrojnice zděná vznikla r. 1953. Její věž je 22,5 m vysoká. Sbor dobrovolných hasičů patří k nejaktivnějším spolkům v obci. Mimo klasických sportovních hasičských soutěží pořádá i tradiční soutěž „netradičních hasičských družstev (poslední sobota v srpnu).
Škola
První škola byla naproti kostela v dřevěné chalupě, která se zachovala na obrazech dvou místních malířů. Vznikla asi současně s farou r. 1786. Prvním učitele byl jistý Vaverka.Druhá vznikla r. 1806 v přízemním dřevěném objektu za dnešní restauraci „Pod lipami“.Třetí škola vznikla na místě dnešní, byla zděná a jednoposchoďová a to v letech 1877-78.Objekt školy byl ve své historii několikrát rekonstruován (naposled r. 1992). Na této škole učil významný osvětový pracovník, malíř, organizátor společenského života, sokol, 1. kronikář obce Josef M“uplet s manželkou. Na objektu byly r. 1976 odhalena memoriální deska (zhotovitel Profesor J. Luňáček) majora Ambrože Bílka (1916-1944) – vojáka československé jednotky v SSSR, tankistu, který padl v boji o dukelský průsmyk. Jeho cesta vedla přes Polsko do Francie, Anglii do SSSR.
Sokolovna
Vznikla na místě tovární haly (kožedělná výroba) Antonie Bílkové r. 1923 za pomocí sbírek a aktivní prací metylovických sokolů. Před objektem bývalo cvičiště, hřiště a fontána. Sokolové mimo vlastní cvičení pořádali tradiční „šibřinky“ (obdoba lidových zábav, která trvá dodnes), výlety do okolí, hráli ochotnické divadlo a byli aktivně zapojeni do protifašistického odboje, za což mnozí položili své životy. Na jejich počest se koná tradiční memoriál ve volejbale.Objekt sokolovny prošel v letech 1972-73 velkou rekonstrukcí a v současné době se zde nachází tělocvična, víceúčelový sál, restaurace.
Na objektu sokolovny byla r. 1987 odhalena memoriální deska Bohumilu Čupovi – učiteli, sokolovi, vedoucími odboje „obrana národa“, který byl popraven r. 1942 ve Vratislavi.
Dřevěný kříž
Dřevěný kříž u pramene potoka jako pravého přítoku Metylovou v sedle mezi metylovickou hůrkou zvanou též „Čupek“ a lokalitou „Lišky“ u cesty do Hodoňovic. Kdysi tu vedla nejkratší spojnice do Místku. R. 1998 byl starý dřevěný kříž nahrazen křížen novým a místním farářem vysvěcen. Toto místo také souvisí s pověstí o hrobech zabitých nebo morem zahynulých Švédů ze 40. let 17. století.
Metylovická hůrka – Čupek
R. 1933 na vrcholu Metylovické hůrky vybudovali manželé Závodní z Metylovice turistickou útulnu, která sestávala z kuchyně, výčepu a ubytovací části. Po vzniku útulny se jezdili ve 30. a 40. let 20. století výtvarní a hudební umělci vedeni rodákem malířem V. Doležilem na výlety. Od r. 1919 se na vrcholu každý rok až do počátku okupace v r. 1939 „pálila hranice“ 6.7. na připomínku Jana Husa. S touto vzpomínkou započali místní sokolové a postupně se přidávali i sokolové z okolních obcí. Po roce 1948 byl objekt „převzat“ spotřebním družstvem Jednota a majitelé se stali pouhými zaměstnanci. V 50. letech patřil objekt Dolu Šverma z Ostravy a od roku 1969 do 1990 bylo celé zařízení v majetku Dopravního podniku města Ostravy. Objekt byl léta využíván přes léto využíván bývalými občany NDR (DDR) z Magdeburku. V r.1989 započala rozsáhlá rekonstrukce, která z důvodu navrácení majetku původním majitelům v rámci restitucí, nebyla bohužel dokončena. V současné době objekt chátrá a vrchol Čupku je využíván pouze jako cílová meta tradičního cyklistického závodu pořádaného na počest osvobození a vítězství cyklistickým oddílem z Tělovýchovné jednoty z Frýdku-Místku.
Kaplička sv. Anny
Nachází se na rozcestí k Ondřejníku. Označovala konec obce ke Lhotce. V nice je umístěna soška sv. Anny s nápisem „sv. Anno, oroduj za nás“. Proto se místu říká u sv. Anny.
Metylovská rychta – fojtsví - Dětské sanatorium
Vznikla na nejvyšším bodě obce, nedaleko pramene metylovického potoka, pravděpodobně na počátku kolonizace na přelomu 13. a 14. století.Půdorys měl tvar hranatého „U“. Kromě příbytku pro fojta tu byla od 17. století i „šenkovna“ (hospoda), hospodářské budovy. Všechny budovy byly přízemní.Z fojtství byl (a je) krásný výhled, na jih na Lysou horu, na západ na Ondřejník, na sever na Metylovskou hůrku, na východ k fojtovu mlýnu, pile a do údolí řeky Ostravice.Doba rychtářů končí na počátku 50 let 19. století. Fojtství kupoje r. 1913 forman Josef Larisách a r. 1923 učitel Miloslav Dvořáček, který zde chtěl vybudovat hostinec a rekreační letovisko. Z důvodu nedostatku finančních prostředků byl nucen objekt prodat Ostravským letním koloniím. Ty zde organizují letní ozdravné pobyty pro děti. R. 1941 zabraly budovy okupační úřady pro mládež z vybombardovaného Německa. Probíhá přístavba kuchyně a bytů pro personál. Po r. 1945 je tu zřízen rehabilitační pobyt vojáků Svobodovy armády. R. 1949 je sem přemístěna dětská zotavovna z Jánských lázní v Krkonoších. 1.9. 1949 je zřízena škola při léčebně. Od r. 1951 je léčebna pod správou Československého červeného kříže a od r. 1952 pod správou Krajského národního výboru v Ostravě. V 80. letech byla provedena rozsáhlá rekonstrukce. Od roku 1990 byl ústav pod správou Okresního úřadu ve Frýdku-Místku a v 90.letech prošel další rekonstrukcí a dobyvanením speciálními zařízeními. Dnes se léčebna nazývá Odborný léčebný ústav Metylovice-Moravskoslezské sanatorium a je pod správou Moravskoslezského kraje.
I kdyby jste neprošli celý náš okruh určitě si udělejte výlet na Čupek - budete odměněni pěknými výhledy na okolní krajinu. zejména na jaře a na podzim je nádherně barvitě členitá.
Výlet na Čupek Čupek je kopec tyčící se nad Obci Metylovice, Hodoňovice a Pržno. Je součástí Metylovické pahorkatiny , která náleží do Štramberské vrchoviny. Tím geomorfologickou terminologii necháme být a soustředíme se na vlastní kopec, či kopeček. Moje maminka vždy vzpomínala na čaje o páté, které za jejího mládí navštěvovala právě na Čupku. V roce 1933 tady byla vybudována turistická ubytovna a po válce byl objekt využíván k podnikové rekreaci. Já si jen pamatuji autobusy s německými turisty z tehdejšího NDR, kteří tam jezdili na výměnnou rekreaci. To vše je minulost, neboť současnost této dominanty je tristní, smutná, ba k zaplakání. Budova chátrá a pomalu se rozpadá. Uvnitř si hrají děti a lze jen čekat kdy dojde k úrazu. Dosti smutných slov. Výlet na Čupek je příjemná a nenáročná procházka s drobnými zajímavostmi v okolí a v závěru s úžasnými výhledy na mikroregion a Frýdek-Místek. Jen to občerstvení musíte nést v batohu. A ještě jeden povzdech - bohužel snaha o vybudování rozhledny a minimální revitalizace tohoto území narazila na odpor a skončila nadlouho zasunutá v nenávratnu.
Cesta na Čupek, která je navržena v průvodci, vede z centra obce. Ale stejně tak se můžete vypravit z Hodoňovic od hostince U Čendy. Povede vás modrá turistická značka. Trasa vede po zpevněné komunikaci nejprve mezi poli a následně odbočuje doprava do mírného stoupání. Ještě před odbočkou uvidíme panelákové panorama města Frýdek-Místek. Trasa dál vede kolem opuštěné pískovny, kterou si určitě prohlédněte. Jen dávejte pozor ať vás nesrazí nějaký motorkář, který zde prohání svůj zběsilý stroj. Motorkáři mají Čupek ve velké oblibě a pravidelně zde rachotí jeden a více strojů. Je pravda, že v pískovně nenajdete žádné význačné pozoruhodností, ale je to romantické malebné zákoutí vytěžené pískovny s několika uzavřenými kruhovými „amfiteátry“ a pěknými stromy.
Kousek nad pískovnou objevíte první výhled směrem k Frýdku- Místku a můžete zvážit zda půjdete po značce směrem na vrcholek a nebo napříč loukou ke kříži a následně do centra obce Metylovice. Z vrcholku Čupku pak máte také dvě varianty cesty zpět – po naší trase a nebo po turistické značce zpět do Hodoňovic. Cestou do Hodoňovic půjdete nejprve hustým poměrně mladým lesem a následně se objeví několik dálkových pohledů směrem na Frýdek-Místek a Podbeskydskou pahorkatinu.