Janovice
ZiB č.1 - Historie obce
ZiB č.2 - Zbojník Ondráš
ZiB č.3 - Kámen památce vzniku samostatné ČSR
ZiB č.4 - Obecní úřad
ZiB č.5 - Kostel sv. Josefa
ZiB č.6 - Škola
ZiB č.7 - Školství na Bystrém
ZiB č.8 a č.9 - Malý a Velký pahorek
ZiB č.10 - Hradisko
ZiB č.11 - Sad Petra Bezruče
Janovice ( https://www.obecjanovice.cz) jsem vždy měla spojené s neutěšeným stavem potoka Říčky tekoucího podél páteřní komunikace a středem soustředěné zástavby rodinných domů. O nějakých krásách obce jsem neměla tušení a ani mě nenapadlo, že by mohly existovat. Ovšem to trvalo pouze do doby než jsem začala dávat dohromady informace o obci a jejich pozoruhodnostech. Nejprve mě nadchly původní webové stránky obce, které mi řekly o zajímavostech Malého a Velkého pahorku, o Hradisku a dalších místech (https://web.telecom.cz/oujanovice/wpages/obec.html). Pak následovala osobní návštěva a procházka vybraným okruhem cesta přes kopce a louky až do Bystrého a cestou se kochat pohledy na okolní přírodu. Cesta středem obce není sice příliš oduševnělá, ale i touhle procházkou poznáte mnohé zajímavosti – sad Petra Bezruče, hostinec s pamětní deskou věnovanou slavnému a pověstmi opředenému místnímu rodákovi - zbojníku Ondrášovi (https://www.obecjanovice.cz/cz/menu/108/zajimavosti/osobnosti/zbojnik-ondras/). Ve stínu lesa leží mystické Hradisko, kde dávno pradávno tomu stával dřevěný hrádek. Při průzkumu v 80. letech minulého století se zde našly drobné předměty 14. – 15. století. Můžeme se zde na chvilku zastavit, sednout si v amfiteátru a říct – „tak tady šly dějiny“ a při troše fantazie uvidíme val obklopujícího střed hradu. Zbytky hradu byly bohužel narušeny těžbou kamene a nyní je zde amfiteátr sloužící pro příležitostné obecní slavnosti (https://www.obecjanovice.cz/cz/menu/65/zajimavosti/pozoruhodnosti/hradisko-prirodni-amfiteatr/ ). Procházka mimo centrum obce poskytne klidnou pohodu podbeskydské krajiny s výhledny na okolní kopce, sídla a lesy.
Historie obce
Obec Janovice se nachází v malebném podhůří Moravskoslezských Beskyd, 6 km jihovýchodně od města Frýdek-Místek a 5 km severovýchodně od Frýdlantu nad Ostravicí. Slučuje se zde vliv jak blízkého průmyslu s místním tradičním zemědělským hospodařením, tak i přírodní podmínky urbanizovaného území s přirozenou charakteristikou horských masívů. Na základě tehdy již existujících okolních obcí předpokládáme vznik Janovic někdy ve 13.-14. století. Přesnější údaje se z této doby nedochovaly, ale s jistotou můžeme říci, že v roce 1447 se v zápise farního úřadu Dobrozemnice (dnes obec Dobrá) uvádějí Janovice jako osadu. Ta byla součástí frýdeckého panství spravovaného v rámci těšínského knížectví. Přelomovým datem se stal 14. únor 1573, kdy bylo panství odštěpeno a koupeno Matoušem z Lohova. Po nezaplacení státní daně přešlo panství roku 1636 do nuceného prodeje. Koupil jej největší věřitel, hrabě Jiří Oppersdorf, vlastník Horního Hlohova ve Slezsku. Hrabě zemřel r. 1651 a panství začal spravovat hrabě Pražma, poručník syna zesnulého hraběte Roku 1848 po zrušení nevolnictví začíná v Janovicích "nová etapa" svobodného vývoje území. Přicházejí noví osadníci, na přelomu 19. a 20 století má obec rozlohu kolem 1315 hektarů a počet obyvatel kolísá v intervalu 1600-1900 osob. Během let 20. století se v Janovicích událo mnohé. Přelomem v historii nejen Janovic byla I. světová válka a následné zrození samostatného československého státu. Janovičané se v rámci oslavného průvodu okolních obcí vydali na frýdecké náměstí a účastnili se snímání rakousko-uherských znaků z veřejných budov. Druhý světový válečný konflikt také nepřinesl obci nic dobrého. Německé vojsko vstoupilo do Janovic 15. 3. 1939. V následně vyhlášeném Protektorátu Čechy a Morava byl zaveden potravinový přídělový systém, Gestapo sledovalo protistátní činnost. Několik místních občanů zahynulo v koncentračních táborech. Po válce byl na počest padlým 1. a 2. světové války odhalen památník na Bystrém u základní školy. K dalším přelomům v historii Janovic i celého našeho státu lze přiřadit roky 1948, 1968, 1989. Od války až po "sametovou revoluci" život na vesnici probíhal běžným tempem. Lidé pracovali v zemědělství a okolních průmyslových podnicích, pořádali společensko-kulturní akce, v obci byly postaveny nové budovy atd. Ze ZiB č.1 se můžete vydat po značeném poznávacím a informačním okruhu k dalšímu
Rozloha obce: 1300 ha, nadmořská výška: 364 m n. m., počet obyvatel cca 1699
Zbojník Ondráš
Stálým zvyšováním roboty a platových povinností se začala v lidech utužovat nespokojenost. Stopy po třicetileté válce, neúroda a nemoci přispěly negativně k už tak napjaté atmosféře, která nemohla vyvrcholit ničím jiným než selským pozdvižením. Prvním "průkopníkem" byl „Ondráš“ Ondřej Šebesta- Fuciman“ (1680-1715), zbojník, syn janovického fojta, který se svou družinou proti těmto nespravedlnostem postavil. Duch jeho odboje dozrál v květnu 1766, došlo k prvním selským bouřím, poddaní zastavili robotu a konají tajné shromáždění, k nimž přibírají i lid z okolních panství. Zprávy o nepokojích se dostaly až do české královské dvorské kanceláře ve Vídni a Gubernálnímu úřadu v Opavě bylo nařízeno prošetření stížností poddaných.
Kámen památce vzniku samostatné ČSR
Na počest 50. výročí založení samostatného Československa byl usazen ve středu parku pod kostelem sv. Josefa památný kámen. Jedná se pískovec z lokality Ostravice-Šance. Zároveň došlo k vysazení lípové aleje
Kostel sv. Josefa
Škola
Obvykle bývala škola zřizována při faře. Jelikož podbeskydské obce, včetně Janovic, náležely pod faru v Dobré, dá se předpokládat, že zde až do konce 18. století škola nebyla. Po přeměně filiálního kostela ve Skalici na farní, došlo i ke zřízení školy. Proto musely janovické děti docházet do Skalice, a to až do 20. let 19. století. Poté se začalo vyučovat po chalupách a hledala se cesta, jak mít v Janovicích svou vlastní školní budovu. Prvním učitelem byl Filip Kula, syn skalického varhaníka a učitele. Škola s úředním názvem " Jednotřídní střední škola" se postavila v r. 1844, k její náplni patřilo vyučování čtení, psaní a počtů. Za působení učitele Schwedy (vyhlášený germanofil, vyučoval celkem 33 let až do r. 1902) byla škola rozšířena na dvojtřídní, počet dětí přesahoval 300. Ve zcela jiném duchu vyučoval Schwedův nástupce Josef Lehar, rozšířil školu na trojtřídní, jeho osoba je spjata i s jinými aktivitami - založení Sboru dobrovolných hasičů. Po něm nastoupil na správu školy Jan Horyl, následně Jindřich Červinka (rozšířil školu roku 1931 na šestitřídní). Dalším nástupcem se stal řídící učitel Antonín Dřevjaný. Po několika problematických letech se začalo usilovat o postavení školy nové. Vše bylo limitováno finančními prostředky, úřady škole nepřály, nakonec se záměr podařil a v nové budově se začalo na podzim 1955 vyučovat. Počátkem 90. let minulého století se přistavěla tělocvična, dnes chlouba janovického školství, došlo k vybudování přístavby s učebnami. Prováděly se různé opravy, rekonstrukce školní kuchyně, nátěry, plynofikace objektu, vybudování půdní vestavby a zařízení nové počítačové učebny (2002).
I když měly Janovice velký počet obyvatel, nebyl zde po staletí žádný svatostánek a lidé museli docházet do okolních obcí. Teprve v pol. 19. století bylo navrhnuto, aby se postavil kostel s farou. Z nápadu však sešlo a myšlenka byla na pár desítek let pohřbena, než se ji podařilo prosadit díky jednomu muži. Tím byl páter Josef Loriš (1808-1900), který se po roce 1873 začal intenzívně zabývat přípravou na stavbu janovického kostela. Sám dal základ stavebního kapitálu ve výši 8.000 zlatých. Po uspořádání různých sbírek, prodejem obecních lesů a za přispění dalších dobrodinců, např. samotný císař pán, Slezský zemský výbor, Frýdecká spořitelna, hrabě Lariš a dalších občanů Janovic, byl shromážděn obnos 40.250 zlatých. Skutečný náklad byl z důvodu nestability podloží a jiných stavebních úprav vyšší o 7 tisíc zlatých. Další finanční obnos byl potřebný pro vybavení kostela.
Základní kámen chrámu byl posvěcen a položen 1. května 1887 za přítomnosti biskupa Sniegoně z Těšína. Na věží vysoké 50 m byl dne 27. října 1889 vztyčen čtyřmetrový kříž. Kostel vysvětil 21.června 1891 biskupský komisař Karlem Findiski. Prvním farářem se stal František Skotnica.
Kostel sv. Josefa v Janovicích se stal dominantou nejen obce, ale i celého pobeskydí. Objekt je od roku 2001 zapsán do seznamu kulturních památek ČR.
Školství na Bystrém
Děti z místní části obce Janovice-Bystré to měly daleko složitější. Školu ve Skalici nemohly pro velkou vzdálenost navštěvovat. Až v roce 1871 bylo okresní školní radou v Těšíně nařízeno starostovi obce, aby se na Bystrém vyučovalo v docházkové škole. Záměr se neuskutečnil a malým žákům nezbývalo nic jiného než chodit na Krásnou a Lubno. Během let 1907-1923 se začalo učit v pronajatých chalupách místních občanů, než byla postavena zděná školní budova o dvou učebnách, kabinetu a bytem pro správce školy. V posledních letech zde dojíždějí janovičané II. a III. třídy a bystřanské děti absolvují ostatní ročníky v Janovicích. Od školního roku 2002/2003 byla školní budova na Bystrém uzavřena a všechny děti absolvují školní docházku pouze v Janovicích.
Před vchodem do budovy stojí památník padlým občanům za 1. a 2. světové války.
Památník obětem 1. a 2. světové války
„My mrtvi voláme, nezapomeňte! Tento nápis se nalézá na památníku obětem 1. a 2. světové války, kteří padli nebo byli umučeni. Nachází se před budovou základní školy v Janovicích-Bystrém. Slavností odhalení proběhlo 28. října 1946.
Malý a Velký pahorek
Malý pahorek (452 m n.m.) a Velký pahorek (468 m n.m.) se nacházejí na západním části katastrálního území Janovic. Tyto vyčnívající vršky jsou téměř ze všech stran obklopeny loukami a pastvinami. Svahy těchto kopců jsou příkré a lze na nich pozorovat výchozy podložních hornin. Na jižním svahu Malého pahorku je cenná lokalita-flyšový odkryv spolu s bukojedlovým porostem. Ostatní vegetací je převážně smrkový les s vtroušenými listnáči, na západním svahu mladšího stáří. Velký pahorek, porostlý smrčinou, má větší nadmořskou výšku i rozlohu než Malý pahorek. Svahy jsou příkřejší Občas se v důsledku západních větru vyskytují vývraty, které jsou asanovány a nahrazeny novým smrkojedlovým porostem. Oba kopce jsou stanovištěm mnoha živočišných druhů, např. srnec, krkavec velký, poštolka obecná, káně obecná, mnoho druhů ještěrek a hadů. Mezi kopci protéká jeden z přítoku potoka Říčka, vyskytují se erozně narušené břehy, ale tok je ponechán přirozené dynamické rovnováze. Při výšlapu na oba pahorky můžeme spatřit jak celý zbytek pobeskydí a navazujícím Lysohorským masívem, tak i rozprostírající města Frýdek-Místek a Frýdlant nad Ostravicí.
Hradisko
Dnes přírodní amfiteátr s kapacitou cca. 700 míst je umístěný v lesnatém svahu části obce Hůrsko, který vznikl vylámáním kamene. O dřívějším využití lokality uveďme alespoň několik informací z různých literárních pramenů. Obecní kronika (I. díl) uvádí, že na svahu Hůra s nadm. výškou 351 m n. m. stál dřevěný hrádek postavený Janem z Perštejna, II. díl uvádí přítomnost opevněné stanice pro vojsko, které hlídalo "Solnou cestu" z polské Wieliczky. Z průzkumu lokality v 80. letech minulého století lze usuzovat na pozůstatky středověkého hrádku, poškozeného těžbou kamene, nacházejí se příkopy a valy. Při podrobnějším hledání byly nalezeny keramické zlomky, slitky železné rudy, kované hřebíky. Některé zlomky okrajů keramických nádob byly datovány do 14.-15. století. Dosavadní literatura o "Hradisku" většinou mlčí, případně je pokládá za hradiště, ale bez zdůvodnění. Existují i pověsti o dřevěném hrádečku, který se prý propadl do země. Dnes je prostor udržován a využíván k menším kulturně-společenským akcím a oslavám. Jeho součástí je pódium, svah s lavicemi pro obecenstvo, obecní chata "Burmerka" s možností krátkodobého ubytování a dvě malé provozní budovy. Až do poloviny 90. let 20. století byl celý areál místem konání tradičních "Ondrášovských slavností".Ondrášovské slavnosti zaměřené na folklorní a zbojnickou tradici. Poprvé se konaly v roce 1965 v Hradisku na počest 250 let od smrti zbojníka Ondráše.
Sad Petra Bezruče
Patří k dalšímu středisku kulturního dění v obci. V jeho horní části se nachází ovocný sad a v dolní části altánek sloužící k pořádání společenských akcí.
Historie vzniku sadu - Když jmenovala Hasičská župa Pobeskydská v r. 1937 básníka Petra Bezruče svým čestným členem usnesla se zároveň k uctění jeho sedmdesátin trvale hodnotný a živoucí pomník jenž by stále připomínal dílo tohoto syna slezské země. Tím se stal ovocný sad, pojmenovaný po básníkovi s jeho svolením. Byl vysázen podle tradice ve velkém velikonočním týdnu dne 10. dubna 1938.
Současnost - V ovocné části sadu se nachází několik desítek ovocných stromů, pravidelně ošetřovaných a v době sklizně je jejich úroda prodávána místním občanům.V dolní části se pravidelně koná hasičská soutěž „Ondrášův pohár“, zahrádkářské posezení „Loučení s létem“ či jiné kulturně-společenské akce.