Ptačí strom

Za naším domem je lípa, která byla napadena jmelím bílým. Nebylo to masívní, a proto správce městské zeleně nechal větve se jmelím odstranit. Vrchol prořídl a vzniklo nehezké vrcholové torzo. Tím se strom stal výjimečným a začal plnit zcela jinou funkci než ostatní lípy a břízy v okolí. 

Nejprve vrcholek objevily kavky obecné. Nic jim nebránilo přistávat na holých větvích, vysedávat a využívat prostor k oddechu i dalším aktivitám. Okolní stromy mají husté větve a pták velikosti kavky už má problém s usednutím. Prvního páru kavek jsem si v Místku povšimla zhruba před 10 ti léty, kdy osídlily prostory pod střechou jednoho místeckého domu. Kavka patří mezi krkavcovité ptáky, kteří vynikají mimořádnou inteligenci a překvapivě náleží mezi pěvce, ač nepějí, ale vydávají skřehotavé zvuky, ale též zvuky napodobují, včetně lidské mluvy. Umí vyrábět nástroje, řešit nové situace, spolupracovat. Podle klasika Brehma je kavka “ pták veselý, čilý, hbitý a chytrý. Veselou svou mysl zachovává za všech okolností a krajinu, v níž přebývá, oživuje vskutku roztomile.“ Kavky můžete denně pozorovat na městských trávnících při sběru potravy nebo při vysedávání na vyvýšených bodech včetně osvětlení. Hbitě se pohybují minimálně v páru a sbírají převážně rostlinnou potravu. V zimě se kavky často shlukuji do hejna s havrany, kteří při své zimní návštěvě rovněž nepohrdli posedem na ořezané lípě s výhledem do oken bytového domu.

Samozřejmě na takové rozhledně nesmí chybět výjimečně hlučný a viditelný krkavcovitý pták straka obecná. Straky usedají i na jiných stromech a v předjaří si s oblibou trhají z bříz dlouhé větvičky na stavbu hnízda. To pak můžete pozorovat složité manévry straky tahající z koruny větvičku delší než je ona sama. Všechno jí překáží – dlouhý ocas, utržený proutek i ostatní větve. Pak se vymotá z koruny a těžce odlétá k hnízdu. Straky často napadají drobné ptactvo nebo pletí hnízda.  Jednou ráno jsem pohledem z okna zjišťovala, zda prší. Na krajnici cesty poskakovala straka a něco živého lovila. Vyběhla jsem ven (podotýkám v noční košili) a straku odehnala. Popadla jsem vyděšeného kosa a přešla na druhou stranu domu, kde jsou křoviny a tam kosa na větve usadila.  Kolemjdoucí paní s malým klučinou zírala na ženštinu v noční košili, která mluví s nějakým předmětem v dlaních. Snad mé vysvětlení pochopila.

Dalšími inteligentními opeřenci, kteří dennodenně využívají luxusního prostoru na vrcholku, jsou holubi hřivnáči. Jakmile se vrátí ze svých zimovišť, začínají námluvy a ty se zčásti odehrávají na lípě. 

Při pozorování některého z našich holubů si vzpomeňte, že hledíte na inteligentní stvoření. Nejčastěji spatříte a uslyšíte holuba hřivnáče, který k nám v březnu přilétá ze svých zimovišť v jižní a západní Evropě. Je z našich měkkozobých ptáků největším druhem a bílá skvrna na krku jej odlišuje od menšího a ohroženého holuba doupňáka, který jak je z názvu zřejmé hnízdí v doupných stromech starých bukových lesů. V městech žijí zdivočelí holubi pocházející z holuba skalního, který hnízdí na středomořských útesech a byl domestikován před více než 6000 lety. Holubům podobné jsou hrdlička zahradní a divoká. Menší hrdlička divoká má hnědé až oranžové lemy per a tři černobílé srpovité pruhy na krku. Její návrat v květnu předchází masové vraždění jihoevropskými lovci, kteří je při přeletu z Afriky střílí. Hrdlička zahradní je stálá a faunu Evropy obohatila postupným osídlováním a migraci až z Indie. Na Moravě byla zjištěna až v roce 1942 a do roku 1955 osídlila celou republiku. Poznáme ji podle šedobílého zbarvení a charakteristického černého pruhu (obojku) na krku a ve městě je velmi hojná. 

Fotogalerie: Ptačí strom